Horolezec a extrémní sportovec Libor Uher toho dokázal již mnoho. Zdolal tři „osmitisícovky“, mezi nimi i obávanou K2. Je provozovatelem horoškoly, ředitelem závodu Beskydská Sedmička a také členem Czech Adidas Terrex adventure race teamu. V extrémních sportech sbíral vavříny v Čechách, ale i v zahraničí. Nikoho z nás, ač už jisté zkušenosti s touto personou máme, ale nenapadlo, jak skvělý je to bavič. Jeho zuberská přednáška, která se uskutečnila ve čtvrtek 3. 4. 2014, byla plná překvapení i vtipu.
Rychle jsem zapomněla na to, že jsme ji museli o hodinu odložit a obvolávat všechny pravidelné návštěvníky Křesla pro hosta i na to, že i přesto na sebe nechal Libor několik desítek natěšených návštěvníků čekat. Už svou omluvu pozdního příjezdu pronesl s tak roztomilou rozpačitostí, že mu člověk prostě musel odpustit. V okamžiku, kdy se začal omlouvat podruhé, trochu mi zatrnulo. Do háje, Libor nemá domluvenou prezentaci o dvojvýstupech na Gasherbrum I a II. „Tak já Vám promítnu K2, nevadí?“ Pravda, pár lidí, co už přednášku o K2 viděli před cca. 6ti lety, jsem v sále zahlédla. Snad nás neukamenují, pomyslela jsem si. Mí nejbližší sousedé se mě neváhali v těchto těžkých chvílích zeptat, jestli jsem objednala skutečně přednášku o velehorách nebo komické číslo, a to zhruba v okamžiku, kdy celý tento úvod Libor zakončil větou: „Stejně hovno poznáte, co je to za horu.“ Ty brďo, říkám si, jak tohle rozdýchají naši pravidelní abiturienti a absolventi slavné zuberské Akademie 3. věku?
Nicméně posléze už jsme se ocitli tam, kam jsme se všichni těšili – v prostředí pohoří Karakorum v Pákistánu a Libor byl tak hodný, že nás upozornil takřka vždy, když se na panoramatu hor objevila jednička, dvojka, ale i trojka nebo čtverka hory s názvem GASHERBRUM (téma původně plánované přednášky). Jeho strhující vyprávění proložené promítáním fotografií, videozáznamů i spotů, které zdánlivě s tématem přednášky nijak nesouvisely, nás dovedlo až na samotný vrchol údajně nejnebezpečnější hory světa. Libor se na něj podíval teprve jako druhý Čech. A ač se během přednášky výborně bavím, současně musím smeknout pomyslný klobouk nad houževnatostí, vytrvalostí, fyzickou kondicí, ale především psychickou odolností všech lidí, kteří se opakovaně do těchto nadmořských výšek vrací. Dostáváme se do míst někde mezi nebem a zemí, tam, kde se hranice mezi životem a smrtí skoro ztrácí, do míst, kde každé rozhodnutí může být tím posledním. Chvilku přemýšlím, proč se tam po těch šílených zkušenostech Libor znovu vrací? Asi je to prosté. Když se to podaří, musí to být nadpozemsky krásné!
Reportáž TV Beskyd (taky vtipná):
