Záznam z Divadelního představení ,,Láska na horách”
Divadelní hru „Láska na horách“ napsal pro zuberské ochotníky Jan Koláček (od tisa) a její premiéra byla před 75 lety 16. června 1939, 3 měsíce po okupaci, v době Protektorátu. Už její uvedení bylo jedinečné a dá se dnes říci, že historické. Tehdy se stalo něco, co po celou dobu trvání republiky bylo téměř nemožné – v obci padly rozdíly mezi občany a nejlepší ochotníci různých směrů – Sokoli, Orli, DTJ – se spojili na jevišti, aby hrou ze zuberského prostředí dali svým posluchačům sílu pro další neradostná léta okupace.
Rád bych připomenul, že ochotnické divadlo mělo v Zubří, v tom „šíleném století“ (1914- 2014) své významné místo a tradici. Ročně (s výjimkou let 1943- 1947) bylo uvedeno několik premiér. Ta tradice po otevření Závodního (Kulturního) Klubu doznala kvalitativní změnu. Divadelní repertoár, vystoupení předních umělců (Vojta, Bek) a významné umělecké úspěchy té doby to dokazují. Vstupem vojsk v roce 1969 byla tato tradice násilně přervána.
Změna způsobu života jen pomalu obnovuje návrat k tradicím. Starat se o to začalo divadlo ŠOK a dnes pokračuje Divadelní SPONA.
A byla to právě SPONA, která nám připravila hru Jana Koláčka. Kdo je SPONA? (SPOlek NAdšenců, mladých ochotníků). Hnacím motorem, dramaturgem, režisérem a zapáleným nadšencem je paní učitelka Mgr. Kateřina Gazdová, která pro divadlo získala v dramatickém kroužku ZŠ dnes už bývalé žáky, kteří nás už dříve překvapili svým pestrým vystoupením na akademiích školy či beneficích pro Stonožku. Takže nebyla to náhoda či zázrak, že nás parta mladých, která prošla „dramaťákem“ pozvala na valašskou hudební komedii „Láska na horách“. Režisérka paní Katka Gazdová uzpůsobila původní scénář hry možnostem svého souboru.
Hlavní děj hry je plně zachován. V původní hře bylo několik pěveckých árií, notový záznam autora p. Očenáška se bohužel ztratil. Rozhodnutí, že děj, který se odehrává na statku, v hospodě a na poli, spojí s cimbálovou muzikou a k ději vhodnými písněmi, se ukázalo jako velmi zdařilé.
I když účinkující by měli být, svým věkem, většinou odrostlí a starší, naši mladí umělci se velmi dobře a přesvědčivě zhostili svých rolí a to nejen hereckých, ale i hudebních (mladý Beskyd), výtvarných choreografických i technických. Beskyd, který doprovázel hudbou celé vystoupení, byl přiměřeně vyvážený a celému představení vytvořil pěkný rámec. Vendula Smočková, jako výtvarnice scény, zaslouží plného uznání. Vkusné a působivé byly tři pruhy obrazu krajiny, které nás spolu s boční kulisou našeho kostela, uvedly k nám do Zubří. Rychlé přeměny scény nás zaváděly na statek, do hospody a dokonce na pole k sušení sena.
Celá hra předcházela podle potřeby od jednoho výstupu k dalšímu a vedla nás postupně celým dějem. Každý účinkující měl dost možností představit svou roli a skutečně ji vyhrát. Byly cítit reakce plného hlediště, my diváci jsme byli zcela vtaženi do zápletek a reakce smíchu utvrzovaly mladé herce, že se jim daří. Režijní zpracování scény před přestávkou (společná bitka) zaslouží zvláštní pochvalu.
Je obtížné vyzvedávat jednotlivé herecké výkony. Každá role byla dobře zvládnuta. Každé roli bych dal jedničku, a Vendule Smočkové s hvězdičkou za roli selky, choreografii, výtvarné zpracování scény, k tomu ještě cimbálový doprovod Beskydu.
Spokojenost diváků, vyjádřená dlouhotrvajícím potleskem a společně zazpívanou písničkou, byla zaslouženou odměnou nejen hercům a ostatnímu personálu, ale hlavně poděkováním za záslužnou a obětavou práci paní Kateřině Gazdové.
Je to blýskání na nové lepší časy ochotnického divadla v Zubří? Přejme si, aby naše mladá generace pokračovala a vytrvala ve své ušlechtilé činnosti, navázala na zapomenuté úspěchy bývalých ochotníků a připravila nám ještě další příjemné pohlazení po duši.
Autor:Jan Koláček (od fabriky)
