Autorka: Kamila Krupová
V dresu Zubří odehrál jednadvacetiletý Martin Janíček nemálo zápasů. Když se ale tento mladý házenkářský talent rozhodoval, kam v životě dál, ukázalo se, že sport nebude do budoucna jeho hlavní prioritou. Tou se má stát podnikání, kvůli kterému nakonec Zubří opustil a v současné době působí první sezónou v klubu SKKP Handball Brno.
Martine, jak se máš?
Mám se celkem dobře, děkuji za optání.
Jak dlouho jsi hrál za Zubří?
Celkově šest let. Do Zubří jsem přišel do IX. třídy, ve 14 letech. Začal jsem hrát v mladším dorostu a končil jsem v extralize sezónou 2018/2019.
Kvůli čemu jsi odešel? Hrála v tom roli škola nebo kariérní postup?
Vlastně ani jedno. Sešlo se pár důvodů v mém životě, kvůli kterým jsem si uvědomil důležité věci. Rozhodl jsem se, že se nebudu věnovat už pouze sportu, ale že začnu myslet na budoucnost. Začal jsem s tátou podnikat ve výrobě nábytku ve Velkém Meziříčí a Brno je pro mě zcela ideální místo, do Velkého Meziříčí to mám 30 minut autem.
Mrzel tě odchod?
Ano. Ale pro mou další cestu jiné řešení nebylo. Jsem moc rád, že mi klub HC ROBE Zubří vyšel vstříc a v odchodu mi nebránil.
Jak na Zubří vzpomínáš?
Jen v dobrém. Našel jsem tam spoustu dobrých přátel a mám odtud hodně zážitků, které mi už nikdy nikdo nevezme. Byla to pro mě velká zkušenost, za kterou jsem moc rád.
Existuje nějaká vzpomínka, nějaký moment, co máš neodmyslitelně spjaté se svým působením v Zubří?
Je toho víc. Asi nejvíc své první zápasy v extralize. Velkým zážitkem byl pro mě první extraligový gól proti Dukle. Dokonce to bylo i před televizními kamerami. Ale i na dřívější zisky titulů v dorostech rád vzpomínám.
Letošní sezóna je pro tebe první v dresu SKKP Handball Brno, jak ses aklimatizoval?
Byl to velký nezvyk. Přece jen, předtím jsem byl šest let v Zubří, což je dlouhá doba, takže změna to pro mě určitě byla. Ale nějak jsem to zvládl a teď už je to v pohodě.
Co byl pro tebe po přestupu největší rozdíl?
Hlavně velké město. Přišel jsem z „dědiny“ do města. To bych viděl asi jako největší rozdíl.
Co angažmá v zahraničí? Láká tě třeba do budoucna?
Dříve to byl sen, ale teď, co jsem přehodnotil svoje priority, už ne.
Působil jsi v juniorské reprezentaci. Jak se ti dařilo tam?
To bylo hodně super období. Zahrál jsem si proti budoucím top hráčům, což byla velká zkušenost. Svůj výkon asi nemůžu hodnotit. To by musel někdo jiný. Zažil jsem povedené i nepovedené zápasy.
Jak se dá do reprezentace dostat?
Prošel jsem několika výběrovými campy hráčů a pak mě trenéři sledovali v dorostenecké soutěži.
Kde všude jsi s reprezentací nastoupil?
Procestovali jsme toho dost. Nejzajímavější destinací byl asi Izrael. Ale pak jsme hráli i v bližších státech jako je Černá Hora, Chorvatsko, Francie, Slovinsko a samozřejmě u našich sousedů.
Liší se úroveň hry a tréninků reprezentace od extraligy?
Tréninky v reprezentaci byly většinou hodně o taktice, zatímco v extraligovém klubu jsme se věnovali dost i individuálním a fyzickým činnostem. Řekl bych, že extraliga je silovější a komplexnější.
Reprezentace je složená z kluků z různých týmů. Jaké to je hrát v týmu se svými v podstatě “soupeři” ?
Když je dobrá parta, kterou jsme my vždycky měli, tak je to úplně v pohodě. Dá se říct, že jsme spolu trénovali dohromady čtyři roky. Vždy jsme se párkrát za rok potkali a bylo to super. Tam jsme byli jeden tým, takže žádná rivalita.
Před třemi týdny hrálo v Králově Poli Zubří. Byl pro tebe tento zápas nějakým způsobem jiný než ostatní?
Proti Zubří se mi hraje špatně. Ještě to neumím. Byl to teprve můj druhý zápas proti bývalým spoluhráčům a stejně jako v prvním, se mi vůbec nedařilo. Uznávám, pocity před zápasem jsem měl zvláštní. Byl jsem nervózní, víc než obvykle.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Chci si ještě pár let házenou zahrát a třeba zažít nějaký fajn sportovní úspěch, ale svoje plány už směřuji spíše k jistější (pracovní) kariéře.
Foto: Archiv SKKP Handball Brno
