„Babička ze mě chtěla mít architekta,“ říká zuberský kněz Pavel Hödl

Autorka: Kamila Krupová

Pokřtěný byl v tajnosti a ještě ve svých dvanácti letech o sobě zatvrzele prohlašoval, že je ateista. Životní cesta však p. Pavla Hödla zavedla do semináře, kde úspěšně dostudoval a nyní již 14 let plní kněžskou službu. „Když jsem začal chodit do kostela a ministrovat byl jsem už docela velký kluk, mladík. U oltáře jsem si ale začal uvědomovat, že to je to místo, kde chci být,“ vzpomíná čerstvě čtyřicetiletý kněz.

Dětství Pavel Hödl prožil v Záhorovicích, malé slovácké vesničce. S vírou se potkával běžně, ale s rodinou do kostela pravidelně nechodil. „Pocházím ze Slovácka, kde má víra stále svůj tradiční význam. Když jsem se ptal maminky, proč mě nechala pokřtít, odpověděla, že dítě má být pokřtěno. Neměla k tom žádný racionální důvod,“ usmívá se O. Pavel. Křest ovšem musel proběhnout v tajnosti kvůli tehdejší stranické zainteresovanosti rodičů. „První větší setkání s duchovnem jsem zažil asi ve čtyřech letech, kdy mě tatínek vzal do kostela, abych se podíval na jesličky. Pamatuju si, že kromě kývajícího černouška mě zaujala také ta velebná, klidná atmosféra chrámu,“ vzpomíná.

 

„Chodíš do kostela?“

Po prvním stupni základní školy se Pavel Hödl přihlásil na osmileté gymnázium do Uherského Hradiště. Už na přijímacích zkouškách se seznámil s kamarádem Lukášem, se kterým poté proseděl v lavici celých osm let. „První otázka, na kterou se mě zeptal, když jsem si k němu přisednul, byla, zda chodím do kostela,“ směje se O. Pavel. „On sám byl velmi zbožný. Často se se mnou bavil o Pánu Bohu a bylo vidět, že nad touto tématikou přemýšlí. To mě zaujalo,“ dodává. Došlo to dokonce tak daleko, že se s Lukášem vydal do náboženství, kde si udělal pořádek v myšlenkách a lépe všemu porozuměl. „Mé obracení bylo takové tajemné. V náboženství jsem se pořád hlásil a často jsem zpochybňoval slova katecheta. Ten to jednou už nevydržel a napomenul mě, abych byl ticho a modlil se. Tak jsem byl ticho a modlil se a druhý den jsem se probudil jako věřící,“ vzpomíná na svou proměnu pan farář.

Za studiem až do Říma

Pozdější rozhodnutí o vstupu do semináře však u O. Pavla nebylo ovlivněno jedním významným okamžikem. „Jako kluk jsem se chtěl stát scénáristou nebo psát knihy. Babička zase ze mě chtěla mít lékaře nebo architekta. Já jsem ale postupem času poznal, že mě Pán vábí k sobě a zatoužil jsem se stát knězem,“ vypráví pan farář. Rodiče ho ve všem podpořili a proti jeho volbě nic nenamítali. Po dvou letech v Olomouckém semináři zaujala p. Hödla možnost studovat na Lateránské univerzitě v Římě, kam také odjel. Problém však po jeho návratu nastal v tom, že se studia na Papežských kolejích u nás špatně uznávají a vysvěcený kněz by tak nemohl vyučovat náboženství na základních školách. Proto si O. Pavel musel dodělat magisterský titul na Palackého univerzitě. „Zůstala ve mně ale určitá zahořklost. Nikdy jsem nepatřil ke studentům, kteří by školu lajdali. Proto, když mi pan arcibiskup po dvou letech kaplanování nabídl licenciát, neváhal jsem a opět se vydal do Říma, kde jsem si zvolil obor liturgiky,“ vysvětluje.

 

Kněžská služba

Po několika letech kaplanování v Zábřehu, Hranicích na Moravě a na Vsetíně nastoupil Pavel Hödl jako farář ve své vlastní farnosti v Dlouhé Loučce. „Tam to byla dobrá škola, za kterou jsem vděčný. Jedná se o bývalou oblast Sudet, kde se dlouhodobě setkáváme s úbytkem věřících. Poslední zbylé ovečky byly z celé situace poněkud zklamané a takové odevzdané. Ne všechny farnosti v Česku vzkvétají. Lidé tam sice ocenili, když jsem se snažil něco udělat, ale na druhou stranu by jim nevadilo, kdybych nedělal vůbec nic,“ říká O. Pavel. Do Zubří byl přeložen po šesti letech. „Za tuto příležitost jsem rád, protože dokud mám ještě dostatek sil, rád bych sloužil a pracoval intenzivněji,“ dodává.

Pracovní náplň kněze

Mnozí by možná řekli, že pracovní náplní kněze je odsloužení pár mší, případně pohřbů či svateb. Je toho ovšem mnohem více. „Během týdne učím čtyři hodiny náboženství na základní škole, na které se dopředu musím nachystat. Hodně času strávím dlouhodobou individuální přípravou snoubenců nebo lidí, kteří se chtějí nechat pokřtít. Také ve zpovědnici mě naleznete poměrně často,“ vyjmenovává své pracovní povinnosti zuberský kněz. Kromě toho je zapojený do církevního hnutí Cursillo nebo dojíždí do Olomouce sloužit mše podle starého obřadu. Pokud O. Pavlovi zbyde mezi tím vším volná chvíle, rád si zacvičí, něco dobrého si uvaří a v poslední době ho začala bavit tvůrčí činnost, především psaní humorných povídek.

Foto: Jiří Koleček, František Cívela, archiv farnost Zubří

Pavel Hödl oslavil 20. května své kulaté čtyřicáté narozeniny. Tímto bych mu ještě jednou chtěla za celou zuberskou farnost a město Zubří poděkovat za jeho službu a popřát mu hodně štěstí, zdraví, sil a hlavně hojnost Božího požehnání.