Tábor 2021
„Ach, ne,“ zděsím se, když na okenní parapet dopadnou první dešťové kapky. Zahrádkáři v těchto suchých letních měsících určitě jásají, mně se ale představa rozbahněného tábořiště a všudypřítomných slimáků dvakrát nezamlouvá, a to i přesto, že od dob, kdy jsem poprvé stála na táborovém nástupu, uplynulo již čtrnáct let, a pár slizkých stop jsem mezi svými věcmi už objevila (nejhorší jsou v botě, to mi věřte).
Je druhý červencový týden, a to znamená jediné. Tábor ve Stříteži. Jelikož můj věk dávno nesplňuje přihláškové parametry a v celotýdenní táborovce na nejrůznější témata už o nejlepší umístění nesoutěžím, stojím teď místo toho na druhé straně barikády a z řad vedoucích nechávám dřepovat všechny sprosťáky nebo nepořádníky. Nikdo takový ve Stříteži ale letos nebyl. Jeden disciplinovaný učedník vedle druhého. Ale to předbíhám.
Takže co ještě? Aha, baterku, a můžu vyrazit.
Na faře jsem v neděli po obědě mezi prvními. Jeden z mála těch, kteří byli rychlejší, je náš hlavní vedoucí Aleš, který celý tábor pořádá. Společně s dalšími pomocníky organizuje odjezd dětí do tábora, kvůli dešti letos auty. Přeháňka naštěstí brzy ustává, a než se všichni přepraví a rozdělí si místa v TeePee, je po lijáku. Táborová hra, letos na motivy známého seriálu La Casa de Papel (Papírový dům), tak může začít. Úkolem bude najít nám odcizený poklad, trezor plný zlata. To ale nebude jen tak. Vážený Profesor proto dětem představuje tým agentů, kteří budou své svěřence školit ve vytrvalosti, síle, ale i logickém myšlení a spolupráci, aby se v pátek mohli vydat na celodenní výpravu a odcizený trezor získat nazpět. Aby byl výcvik přehlednější, rozděluje Profesor děti do šesti týmů, které si následně vymyslí jméno a zvučný pokřik. Hned na dalším nástupu se dovídáme, že mezi s sebou máme Římany, Růžové sloníky, Elitu, Čórky, Bella Ciao a Příživníky.
Celý týden od pondělí do pátku je věnován náročnému tréninku těla i mysli. Nechybí střelba z luku, či vzduchovky, turnaj v přetahování, nejrůznější běhačky, luštění šifer či celotáborová hra na schovávanou. Trocha času nám ovšem zbyde i na odpočinek J. Za horkých letních podvečerů se osvěžujeme ve vlastnoručně postavené hrázi nebo při západu slunce odbíjíme míč na volejbalovém hřišti.
Kromě ukradeného zlata se ale v táboře rozmáhá také jiný nešvar. Děti s velkým nadšením každou chvíli hledají důchodkyni Zdenu uvízlou pod kořenem (známou z dávnější reportáže TV Nova). A tak se ze všech koutů tábora a okolních porostů každou chvíli ozývá zvučné „Zdenooooo!“.
Naše celotýdenní snažení vrcholí v pátek, kdy jsou táboroví učni konečně připraveni vyrazit hledat odcizený trezor s pokladem. Hned ráno jsou vzbuzeni ostrým zapískáním. Agenti je následně vybaví obličejovými maskami a hon za zlatem může začít. Dokonce ani na snídani není čas. Tu si děti dopřejí až o pár set metrů dál, jak jinak než v trávě.
Po pauze na výborný oběd z kuchyně Honzy Kotulka a Petry Porubové, kteří se celý týden starali o naše polední menu, se šest týmů opět vydává do terénu. Hledání je náročné. Kromě sledování indicií v mapě je totiž potřeba plnit nepřeberné množství úkolů. Kvečeru se ale přeci jen podaří táborníkům trezor vypátrat a se zapojením všech mozkových závitů i otevřít. Mise je splněna.
Celá táborovka končí předáním diplomů a rozdělením zlata mezi všechny nově pasované agenty.
Ten týden v TeePee vždycky uteče jako voda a najednou je opět čas sbalit spacáky a vydat se zpátky domů. Ale i přesto, že se nikomu z nás nechce opustit ten kouzelný svět za potokem, víme, že se tam za rok zase všichni sejdeme. Už aby to bylo! Bella Ciao!
Na závěr bych ráda poděkovala hlavnímu pořadateli tábora Aleši Měrkovi a všem dalším vedoucím, kteří si udělali čas, aby na celý týden připravili program, hlídali děti a starali se o chod tábora, za finanční podporu děkuji městu Zubří a firmě OKENTĚS a v neposlední řadě děkuji také Honzovi Kotulkovi a Petře Porubové, kteří si i letos vzali na starosti obědy. Byly výborné!
Kamča
