V České republice, a obzvláště ve venkovských oblastech Moravy, má bohatou tradici pěstitelské pálení ovocných destilátů.[1] V některých etnografických oblastech, například na Valašsku, lze pěstitelské pálení považovat přímo za nedílnou součást společenské a kulturní identity regionu a jeho obyvatel. Výroba lihu je odvětvím právně regulovaným a přísně kontrolovaným orgány veřejné moci, a proto se i s pěstitelským pálením pojí řada právních otázek, které si zaslouží bližší analýzu.
Regulaci nalezneme jak na úrovni práva evropského, tak na úrovni tuzemských zákonných i podzákonných předpisů. Obsáhnout v tomto článku veškeré souvislosti výroby, označování a zdaňování lihovin, zejm. pro účely výroby podnikatelské, by zcela překračovalo jeho rozsah a vedlo by k znepřehlednění a upozadění hlavního tématu, a tedy pálení pěstitelského. Zpracování problematiky výroby lihu jako celku by mohlo vydat nejméně na diplomovou práci. V této rovině bylo učiněno zajímavé zjištění, že v české právní vědě dosud neexistuje komentář k zákonu o lihu, který by si zajisté své zpracování zasloužil.
Základním předpisem upravujícím pěstitelské pálení je zákon č. 61/1997 Sb., o lihu (zák. o lihu), a dále má velký význam zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (zák. o spotř. daních). Podstatné je dále Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/787 ze dne 17. 4. 2019, o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008. Problematiku upravují samozřejmě i další zákonné a podzákonné předpisy.
Pro větší přehlednost bude tento článek rozdělen do jednotlivých částí tematicky oddělených a pojednávajících o základních otázkách, které v souvislosti s pěstitelským pálením vznikají.
Kde lze pálit?
Výroba lihu může být v České republice realizována výhradně v tzv. lihovaru (ust. § 2 odst. 1 písm. l) zák. o lihu. Zákon definuje různé druhy lihovarů především podle jejich účelu (např. lihovar ovocný vyrábějící destiláty či lihovar chemický pro syntetickou výrobu lihu). Pro účely tohoto článku je podstatný lihovar označený jako „pěstitelská pálenice“ definovaný v ust. § 2 odst. 1 písm. l) bod 7. zák. o lihu jako provozovna vyrábějící ovocné destiláty pro pěstitele. Provozovat pěstitelskou pálenici lze pouze na základě povolení Ministerstva zemědělství. Z pohledu aktuální metodiky Celní správy ČR je pěstitelskou pálenicí provozovna vyrábějící ovocné destiláty formou služby výhradně pro pěstitele ze surovin jimi dodaných.[2] Pěstitelská pálenice tedy poskytuje spotřebiteli službu, a nikoliv produkt či výrobek. Z hlediska soukromého práva je závazkový vztah mezi pěstitelem a pěstitelskou pálenicí, resp. příslušným podnikatelem, třeba posuzovat jako inominátní smlouvu blízkou smlouvě o dílo, ale i ustanovením o příkazu.
Pěstitelské pálení lze realizovat pouze v tzv. pěstitelské pálenici (ust. § 4 zák. o lihu). V jiné provozovně nelze pěstitelské pálení provádět. Nic nebrání tomu, aby jeden podnikatel provozoval zároveň lihovar ovocný vyrábějící destiláty pro podnikatelský účel a zároveň pěstitelskou pálenici. Pokud má však podnikatel zájem realizovat v rámci své podnikatelské činnosti vedle výroby destilátů pro vlastní podnikání i pěstitelské pálení, musí mít k tomuto účelu povolení vydané Ministerstvem zemědělství. Na druhou stranu, samotné povolení pro provoz pěstitelské pálenice nedovoluje podnikateli vyrábět alkohol komerčně mimo režim pěstitelského pálení. Pokud má podnikatel oprávnění provozovat pěstitelskou pálenici i ovocný lihovar, je možno i střídání provozu pěstitelské pálenice a ovocného lihovaru v jednom prostoru a na jednom zařízení, a to za předem stanovených podmínek správcem daně.[3] Platí dále, že v případě, kdy dochází ke střídání režimů pěstitelské pálenice a ovocného lihovaru na jednom výrobním zařízení, musí být vždy řádně ukončena výroba lihu v jednom režimu a zahájena výroba lihu v druhém režimu, včetně výpočtu výroby lihu a dalších úkonů, které s tím souvisejí.[4]
Zapovězeno je (nutno říci, že i v dnešní době rozšířené) domácí pálení, tedy destilace ovocných destilátů přímo u pěstitele doma, v garáži, ve sdílené černé palírně mezi sousedy apod.
Domácí pálení destilátů může být posouzeno jako přestupek ve smyslu ust. § 17 odst. 1 písm. l) zák. o lihu s pokutou až do výše 10 000000 Kč, dle ust. § 17 odst. 3 písm. c) zák. o lihu a s rizikem uložení dalších správních trestů, např. propadnutí destilačního zařízení či vyrobeného lihu (ust. § 48 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Samotná nedovolená výroba lihu již od 1. 1. 2010 není trestným činem.
Nelze si však bez dalšího myslet, že černému destilérovi nehrozí více než pokuta či propadnutí destilačního zařízení. Byť domácí pálení samo o sobě nelze prostředky trestního práva trestat, postižitelné jsou daňové aspekty tohoto jednání. Pachatel se tak vystavuje riziku trestního stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu ust. § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (tr. zák.), kdy mu hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta či zákaz činnosti (a případně další či alternativní tresty, které lze uložit podle obecných pravidel trestního zákoníku, např. domácí vězení či trest peněžitý) v základní skutkové podstatě, kdy v případě kvalifikovaných skutkových podstat (např. pokud jde o organizovanou skupinu) hrozí odnětí svobody na dvě léta až osm let. Lze tedy dovodit, že nově se spíše než samotná nedovolená výroba lihu přísněji postihuje nesplnění povinnosti odvézt z tohoto lihu daň. Spáchání trestného činu nicméně vyžaduje zkrácení (spotřební) daně ve větším rozsahu, čímž se myslí nejméně o 100 000 Kč (pro srovnání: spotřební daň činí 39 100 Kč/hl etanolu). Výčet skutkových podstat, které lze v dané souvislosti spáchat, je však ještě širší, zejm. pokud je nedovoleně vyrobený líh uveden na trh, či i jen nabízen či podán jiné osobě, či pokud je zdravotně závadný. Pak se nabízejí např. skutkové podstaty neoprávněného podnikání dle ust. § 251 tr. zák., ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty dle ust. § 156 tr. zák. či nedbalostní alternativa tohoto trestného činu dle ust. § 157 tr. zák. a řada dalších právních kvalifikací podle konkrétních skutkových okolností. Ač tedy samotná černá výroba lihu byla vyjmuta z působnosti trestního práva, chrání v dané tematické souvislosti trestní právo zejm. zájem státu na řádném odvedení spotřební daně či zájem na ochraně zdraví.
Zcela pro úplnost je třeba dodat, že samotný nákup (zcela běžně např. na internetu nabízených) destilačních zařízení a jejich vlastnictví, není trestné ani postižitelné jako přestupek a je zcela legální. Je však třeba mít na paměti, že prodejce destilačního zařízení je povinen Ministerstvu zemědělství a správci spotřební daně, tj. příslušnému celnímu úřadu, oznámit identifikační údaje osoby, které zařízení pro výrobu lihu prodal, a to do tří dnů od prodeje (stejnou povinnost má i při přemístění zařízení, tedy např. pokud by byla pronajato, zapůjčeno, darováno…), k tomu srov. ust. § 16 odst. 2 zák. o lihu.
Je třeba zároveň dodat, kdo je vlastně zákazník pěstitelské pálenice, který o pálení žádá. Zákon o lihu jej označuje jako „pěstitele“. Je to fyzická osoba, která na vlastním pozemku nebo na pozemku, který je oprávněna užívat z jiného právního důvodu, vypěstovala ovoce nebo fyzická osoba, která ovoce obdržela ve formě naturálního plnění, přičemž tyto pozemky se nacházejí na území České republiky. Samotný pojem „pěstitelské pálení“ je definován jako „výroba ovocných destilátů pro pěstitele“. Pro další pojednání jsou tyto definice významné. Dle metodiky Celní správy se pěstitelským pálením myslí výroba ovocných destilátů pro pěstitele prováděná jako služba zadavateli.
Co lze vypálit?
Zákon o lihu hovoří o tom, že v rámci pěstitelského pálení lze vypálit pouze výrobky označené jako „ovocný destilát“, srov. ust. § 2 odst. 1 písm. l) bod. 7 a písm. n) a ust. § 4 odst. 5 a 6 zák. o lihu. Pojem ovocný destilát definuje evropské nařízení č. 2019/787. Předně je každý ovocný destilát lihovinou ve smyslu čl. 2 uvedeného nařízení. Lihovinou je alkoholický nápoj určený k lidské spotřebě, má určité organoleptické vlastnosti, má minimální obsah alkoholu 15 % objemových (s výjimkou pro lihovinu vaječný likér nebo advocaat nebo avocat nebo advokat, kde se připouští minimální hranice 14 %) a zároveň splňuje další požadavky na výrobu, přidání dalších látek, doslazení apod., které nejsou pro toto pojednání významné, neboť lihoviny označené jako ovocný destilát musí splňovat přísnější podmínky, než jsou obecné podmínky pro označení produktu jako lihovina. Lihoviny nicméně nesmějí být zařazeny pod celní nomenkulatury 2203, 2205, 2206 a 2207, což jednoduše řečeno znamená, že za lihovinu se nepovažuje např. pivo, víno či cider.
Lihoviny označené jako ovocný destilát musejí být v souladu s přílohou I kategorie 9 uvedeného nařízení vyrobeny výhradně alkoholovým kvašením a destilací čerstvého a dužnatého ovoce, s peckami nebo bez pecek, včetně banánů, nebo moštu takového ovoce, bobulovin nebo zeleniny. Každá destilace se provádí na méně než 86 % objemových, takže destilát má aroma a chuť destilovaných surovin. Destilát obsahuje těkavé látky v množství nejméně 200 gramů na hektolitr alkoholu o koncentraci 100 % objemových. V případě destilátů z peckovin obsahuje kyselinu kyanovodíkovou v množství nejvýše 7 g na hektolitr alkoholu o koncentraci 100 % objemových. Maximální množství metanolu je stanoveno podle jednotlivých druhů vstupní suroviny, kdy např. větší množství je povoleno u produktu z hrušky odrůdy „Williams“ (1 350 gramů na hektolitr alkoholu o koncentraci 100 % objemových) než u produktu ze švestky či jablka (1 200 gramů na hektolitr alkoholu o koncentraci 100 % objemových). Minimální obsah alkoholu ve výsledném produktu je 37,5 %. Není přípustné barvení ovocného destilátu, pouze k úpravě zbarvení ovocných destilátů, které se po dobu nejméně jednoho roku nechávají zrát v kontaktu se dřevem, lze použít karamel. Není povoleno přidávat k ovocnému destilátu další alkohol (ředit jej lihem, k tomuto u destilátu „slivovice“ viz. níže). Není přípustné ovocný destilát aromatizovat. Podle evropské legislativy lze ovocný destilát doslazovat. Konečný výrobek však nesmí obsahovat více než 18 gramů sladidel na litr. Z obecných předpokladů nařízení pro vlastnosti lihovin platí pro ovocné destiláty zejm. to, že jako jediný doplněk mohou obsahovat nezpracované kusy suroviny vcelku, z níž byl alkohol získán, které se používají zejména pro dekorativní účely (do lahve vložena dekorativní např. třešeň či švestka).
Zákon o lihu v ust. § 4 pro účely pěstitelského pálení obsahuje určité modifikace výše uvedených základních kritérií kladených na ovocné destiláty. Pokud má tedy být ovocný destilát vyroben pěstitelským pálením, nesmí být výchozí kvas doslazen cukrem, medem nebo jinou cukernatou nebo zkvasitelnou příměsí. Nelze vyrábět destilát ze zeleniny, ale toliko z ovoce, jakož i z jeho šťáv a odpadů z jeho zpracování. Významné je zdůraznit, že vstupní surovina musí být tvořena ovocem pěstitele, které sám vypěstoval na vlastním pozemku, nebo na pozemku, ke kterému má požívací právo, tedy na takovém, ze kterého je oprávněn na základě jiného právního důvodu brát plody, např. na pozemku propachtovaném. Připouští se i výroba z ovoce, které pěstitel obdržel jako naturální plnění (od zaměstnavatele). Ovoce musí pocházet výhradně z pozemků na území České republiky. Nepřípustné je tak vyrábět ovocný destilát v rámci pěstitelského pálení z ovoce zakoupeného od podnikatele za tímto účelem, z ovoce přivezeného např. z Polska či ze Slovenska, byť by šlo o ovoce z vlastního pozemku v zahraničí, apod. Kontrola splnění podmínky ze strany pálenice je nicméně obtížná a splnění této podmínky se dokládá prohlášením pěstitele a uvedením katastrálního území a obce při vlastnictví pozemku. Užívání pozemku z jiného důvodu se dokládá specifikací právního vztahu. Získání ovoce formou naturálního plnění se doloží potvrzením zaměstnavatele. Pro samotné pálení se tedy nevyžaduje výpis z katastru nemovitostí ani pachtovní smlouva, tyto by však mohly být významné např. v případě daňové kontroly. K přísnější kontrole by patrně mohlo vést vypálení abnormálně velkého množství lihu či např. pálení většího množství exotické suroviny, kterou pěstitelé obvykle v České republice bez např. rozsáhlých skleníků nevypěstují (banány, pomeranče apod.). Pálení z ovoce zakoupeného, dovezeného ze zahraničí apod. by mohlo být posouzeno jako přestupek ust. § 17 odst. 1 písm. l) zák. o lihu a vyvolat nutnost doplatit spotřební daň.[5]
Druhy ovoce, ze kterého lze destilát vypálit, tak nejsou taxativně vymezeny a může jít o jakékoliv ovoce vypěstované pěstitelem, zejm. obvykle půjde o jablka, meruňky, švestky, hrušky, třešně a další, kdy si lze představit i např. ostružiny, šípky, jeřabiny a jiné. Problémy a kontrolu by mohlo vyvolat pálení z ovoce exotického, pokud nebude přesvědčivě doloženo jeho vypěstování pěstitelem např. ve skleníku.
Lze dodat, že suroviny více pěstitelů smísit pro pálení lze, avšak pouze s jejich písemným souhlasem (ust. § 4 odst. 5 zák. o lihu).
Z výše uvedeného vyplývá podstatný fakt, že nelze vypálit v rámci pěstitelského pálení nic jiného než ovocné destiláty. Nelze vyrábět např. pěstitelskou whisky (whiskey) z vlastních obilovin či pěstitelský gin z vlastních jalovců. Výroba těchto produktů by musela být realizována v jiném režimu, např. na základě smlouvy o dílo s lihovarem či na základě prodeje surovin a koupě konečného produktu. To samozřejmě s vyšší sazbou spotřební daně.
Zajímavé je jistě věnovat prostor i názvu samotného produktu, byť pěstitelé obvykle své produkty podle legislativních norem označovat nebudou. K označování ovocných destilátů je však vhodné vědět, že jeho pravidla upravuje zmíněné evropské nařízení. Nařízení vyžaduje označení „destilát“ doplněné druhém ovoce, bobuloviny nebo zeleniny, ze kterého pochází. V případě zahraničních destilátů se lze setkat s označením „destilát“ v příslušných jazykových mutacích, tedy např. se slovem „rakija“ v chorvatštině, „L’eau-de-vie“ ve francouzštině či „spirit“ v angličtině. Stále jde však o produkty, které musí splňovat požadavky na označení „ovocný destilát“ ve smyslu evropského nařízení. V bulharském, českém, chorvatském, polském, rumunském, řeckém, slovenském a slovinském jazyce lze zákonný název vyjádřit názvem ovoce, bobulovin nebo zeleniny doplněným příponou (např. slivovice, šljivovica či śliwowica). Nařízení dále obsahuje alternativní názvy pro jednotlivé druhy ovoce (např. pravidlo, že označení Williams, lze užít pouze pro hrušky daného druhu). Chybné je tak např. označení slivovice v anglickém jazyce jako „plum brandy“ neboť neodpovídá legislativní definici pro brandy. Chybné by bylo i používání chráněných zeměpisných označení na výrobky, které nesplňují příslušná kritéria. Příkladem je lidové označení „calvados“ pro jakýkoliv jablečný destilát, kdy název „calvados“ je francouzským chráněným zeměpisným označením, a nelze jej tak použít pro jablečný destilát vypálený např. na Valašsku. Zajímavé je zdůraznit to, že spotřebitelé by měli věnovat určitou pozornost při nákupu výrobků vyráběných v České republice a označených jako „slivovice“. Tyto nemusí vždy splňovat výše uvedené požadavky na ovocný destilát a mají jistou úlevu v tom, že jako „slivovici“ lze označit i produkt, který se získává tím, že se před konečnou destilací přidá do švestkového destilátu líh zemědělského původu, a to tak, že obsah švestkového destilátu ve směsi tvoří nejméně 70 %. Takovýto výrobek musí obsahovat označení „lihovina“. Označení „slivovice“ může být připojeno k označení „lihovina“, pokud je ve stejném zorném poli na přední etiketě. Poté nejde o označení klamavé. Alkoholové složení tohoto výrobku musí být uvedeno na etiketě pouze tehdy, je-li uveden na trh mimo Českou republiku. Neznamená to však, že by veškeré průmyslově vyráběné slivovice byly vyrobeny tímto způsobem, jde pouze o možnost, o které by měli mít spotřebitelé povědomí. Rovněž je třeba zdůraznit, že na trhu najdeme řadu produktů slivovice, které jsou „čistými“ ovocnými destiláty ve smyslu přílohy I kategorie 9 uvedeného nařízení a nevyužívají uvedené ředění lihem. V režimu pěstitelského pálení se však, jak již bylo uvedeno, žádné ředění lihem nepřipouští. Obdobnou pozornost je třeba ze strany spotřebitele věnovat při nákupu produktu, který má určitý „kreativní“ název, neboť jeho složení či výrobní postup mu nedovoluje použit označení vyhrazené pro „ovocné destiláty“. Pro příklad lze uvézt, že např. produkt označený druhem ovoce s příponou „-ice“ („hruškovice“) by měl splňovat kritéria pro označení jako ovocný destilát ve smyslu předmětného nařízení. Naopak produkt, který by byl označený s příponou „-ý“ nebo „-á“ („hruškový“, „hrušková“) či pouze druhem ovoce bez přípony („hruška“) již nemusí splňovat kritéria pro označení jako ovocný destilát, a tedy může mít např. nižší objem alkoholu než 37,5 %, může být původně ovocným destilátem „ředěným“ následně zemědělským lihem, může jít o aromatizovanou lihovinu apod. Pokud by takový produkt využíval příponu „-ice“ a byl by lihovinou, ale nikoliv již ovocným destilátem, šlo by o klamavé označení či označení vyvolávající nebezpečí záměny[6]. Takovýto líh je zakázáno uvádět na trh[7] a jeho nabízení spotřebitelům by mohlo být považováno za klamavou praktiku[8] jakož i jednání narušující hospodářskou soutěž spočívající v klamavém označování zboží a vyvolání nebezpečí záměny.[9]
S ovocnými destiláty si rovněž nelze plést lihoviny označené jako „likér“, u kterých je např. přípustné určité doslazování či aromatizace a jejichž obsah alkoholu může být nejméně 15 %.[10] Vnímat je třeba i označení „pálenka“, kdy takovéto produkty jsou rovněž díky složení, objemu alkoholu či technologii výroby odlišné od kategorie ovocných destilátů.[11] Názvy kategorií lihovin (rum, vodka, gin, whisky, vaječný likér atp.) jsou chráněny. Mají přesně definované požadavky např. na to, z jaké suroviny mohou být vyrobeny, mají stanoven minimální obsah alkoholu, je stanoveno, co musí nebo naopak nesmí obsahovat.[12]
Pro úplnost je nutné dodat, že pokud by v pěstitelské pálenici došlo k výrobě produktu, který nesplňuje předpoklady pro označení jako ovocný destilát, např. by vlivem výrobní chyby či jiné okolnosti došlo k destilaci produktu s obsahem závadných látek přesahujícím povolené množství (metanol, etylkarbamát či jiné), nelze jej předat pěstiteli a je nutná jeho úřední likvidace, nebude-li daný nepodarek využit jako tzv. „vázaná zásoba“ např. pro proplach výrobního zařízení.[13]
Líh získaný pěstitelským pálením není třeba značit kontrolní páskou („kolkem“).[14]
Je třeba říci, že v případě pěstitelského pálení není klíčem k úspěchu maximalizovat množství výsledného produktu a jít po zisku co největšího množství lihu. Obsah doprovodných látek mimo ethanol ve výsledném produktu je pro produkt pěstitelského pálení naprosto klíčový, neboť tyto látky tvoří chuťový a aromatický profil výsledného produktu a odpovídají vstupnímu ovoci. Tyto vlastnosti jsou pro výsledný produkt zcela klíčové. Z tohoto důvodu se z produktu vylučuje líh získaný na začátku (úkap) a konci (dokap) procesu destilace a žádoucí je „střední“ prokap, který obsahuje poživatelný a ideálně i kvalitní destilát s potenciálem dobré chuti a aromatu. Tyto výsledné vlastnosti ovlivňuje řada faktorů, a to např. kvalita ovoce, zralost ovoce, nadrcení či vylisování ovoce, vyloučení ovoce hnilobného, odstranění stopek či listů, přítomnost či nepřítomnost pecek, teplota, při které ovoce kvasí, správný postup při kvašení, odstranění tzv. „deky“ z kvasu, kvalita destilačního přístroje, správná teplota, rychlost a technologický postup destilace, množství destilací, kvalita použité vody na ředění produktu, nechání produktu „dýchat“, odležení produktu, staření produktu a obrovské množství dalších faktorů.[15]
Kolik lihu lze vypálit?
Situace ohledně maximálního množství lihu, které je pěstitel oprávněn si nechat vyrobit, je právně složitější. Zákon o lihu hovoří o limitu nejvýše 30 litrů etanolu zdaněného sazbou spotřební daně pro líh obsažený v ovocných destilátech z pěstitelského pálení v množství do 30 litrů etanolu pro jednoho pěstitele za jedno výrobní období. Toto „daňové zvýhodnění“ množství do 30 litrů se vztahuje k osobě jednoho pěstitele včetně osob s ním sdílejících společnou domácnost (a společně hospodařících) na jedno výrobní období, které trvá od 1. července do 30. června následujícího roku. Nelze tak dosáhnout výhodnější spotřební daně tím, že pěstitel vypálí 30 litrů na sebe, dalších 30 litrů na manželku a dalších 30 litrů například na babičku, pokud všichni sdílejí společnou domácnost a společně uhrazují své náklady.[16] Nelze ani vypálit vždy po 30 litrech v různých pálenicích, neboť pěstitel dokládá prohlášení o množství vyrobeného destilátu, adresu a označení pěstitelské pálenice, která destilát vyrobila, pokud si v tomtéž výrobním období nechal vyrobit destilát i v jiné pěstitelské pálenici; v případě, že předal surovinu ke zpracování do jiné pěstitelské pálenice, uvede v prohlášení také množství předané suroviny, adresu a označení pěstitelské pálenice, které surovinu předal.[17] Porušení povinnosti uvést pravdivé údaje může mít konsekvence v podobě spáchání přestupku či případně trestného činu a v povinnosti odvést spotřební daň.
Líh do objemu 30 litrů se zdaňuje zvláštní sazbou spotřební daně pro pěstitelské pálení (srov. ust. § 70 odst. 1 zák. o spotř. daních), která činí 19 600 Kč/hl etanolu, resp. 196 Kč za 1 l etanolu, resp. u výsledného destilátu zředěného na „lidových“ 52 % se za 1 l produktu odvádí státu na spotřební dani 101,92 Kč.
Pokud pěstitel nechá vyrobit více než 30 litrů lihu, je povinen tento odebrat od pěstitelské pálenice do 3 měsíců ode dne jeho výroby, kdy toto vyšší množství je zároveň zatíženo spotřební daní v sazbě 39 100 Kč/hl etanolu, tedy 391 Kč za 1 l etanolu, resp. 203,32 Kč za 1 l výsledného produktu naředěného na 52 %. Uvedený závěr je v souladu s aktuální metodikou Celní správy ČR, která uvádí: „V případě, že provozovatel pěstitelské pálenice vyrobí pro pěstitele ve výrobním období více než 30 l etanolu (např. 35 litrů etanolu), 30 litrů etanolu se zdaní sazbou spotřební daně stanovenou pro ovocné destiláty z pěstitelského pálení a zbytek (ve výše popsaném příkladu 5 litrů etanolu) základní sazbou spotřební daně z lihu. Sazby daně z lihu jsou uvedeny v § 70 zák. o spotř. daních.“[18] [19] Jak již bylo naznačeno, sazba daně z lihu 19 600 Kč/hl etanolu se použije pouze v případě, že pěstitel splňuje podmínky stanovené zákonem o lihu a zároveň jsou dodrženy ostatní podmínky provozování pěstitelského pálení podle zákona o lihu.[20] Při pálení z cizího ovoce, při stanovení škody na spotřební dani, při pálení načerno a při porušení jakýchkoliv jiných podmínek pěstitelského pálení je třeba vycházet z vyšší sazby 39 100 Kč/hl etanolu.
Bohužel situace není tak jednoduchá. Nelze říci, že množství do 30 litrů se zdaňuje nižší sazbou spotřební daně a množství nad 30 litrů sazbou standardní a při dodržení správného zdanění problém nenastává. Zákon o lihu obsahuje skutkovou podstatu přestupku v ust. § 17 odst. 1 písm. a), které stanoví, že: přestupku se dopustí fyzická osoba, která si pro sebe nechá vyrobit větší množství etanolu, než je stanoveno v § 4 odst. 6 (zmíněných 30 litrů) nebo tento etanol v rozporu s prohlášením podle § 4 odst. 8 písm. f) neodebere do 3 měsíců ode dne jeho výroby. Tento přestupek je postižitelný pokutou do částky 500 000 Kč.
Nastává tak poměrně nepříjemná situace zejm. v případě, kdy spotřebitel kalkuluje s tím, že množství 30 litrů nepřekročí. Výsledné množství produktu lze z množství kvasu odhadovat jen přibližně, zejm. proto, že výtěžnost ovoce je různá v každém roce, a může se snadno stát, že z očekávaných 28 litrů se stane 35 litrů. Uvedeného přestupku se lze dopustit i z nedbalosti nevědomé, která může spočívat v tom, že spotřebitel dodá množství kvasu, u kterého má nebo může očekávat překročení 30 litrů etanolu. Tento fakt však musí být pěstiteli prokázán. Pokud nebude proces destilace včas ukončen a dojde k překročení limitu, je spotřebitel povinen toto nadměrné množství odebrat. Toto množství se zdaňuje standardní sazbou spotřební daně a zároveň se spotřebitel (a to i v případě, že by nadměrné množství neodebral) vystavuje nebezpečí postihu pro přestupek. V této rovině je tedy třeba apelovat na správní orgány, aby zejm. v hraničních případech nepostupovaly formalisticky a tato jednání neposuzovaly jako přestupek, a to pro absenci společenské škodlivosti. Tento přestupek je v praxi postihován a uvedené ustanovení je aplikováno, což dokládá např. rozsudek KS v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 10. 2023, č.j. 60 A 9/2022-29, který se týká žaloby proti rozhodnutí, jímž byla spotřebiteli za překročení hranice 30 litrů o etanolu o 3,15 l vyměřena pokuta 500 Kč. Pěstitel byl v tomto řízení nicméně úspěšný se svou argumentací založenou na tom, že mu nebylo prokázáno zavinění ani z nevědomé nedbalosti. Soud poukázal na to, že správní orgán se ani „nezabýval odvolací námitkou žalobce, že výtěžnost ethanolu z ovoce ve společném pálení nelze předpokládat, neboť nelze ani teoreticky zajistit, zda všichni pěstitelé odevzdávají kvalitní a dozrálé ovoce, což v důsledku přispívá k větší nebo menší výtěžnosti ovoce. Tato námitka přitom účinně zpochybňuje závěr celního úřadu o notoricky známém faktu, že se z 200 kg jablek dá očekávat 10 l ethanolu“. Soud poukázal na to, že správní orgán „mohl zjistit, jaký měl žalobce výnos ovoce v minulých letech nebo jaký měl žalobce výnos z ovoce v tomto konkrétním výrobním období, když si již nechal vyrobit celkem 23,34 l ethanolu v pěstitelské pálenici Pískov, a s těmito poznatky žalobcovu tvrzenou „nevědomost“ konfrontovat. Žalovaný se však těmito skutečnostmi vůbec nezabýval.“ Z uvedeného se podává, že obvinění z předmětného přestupku se lze patrně úspěšně bránit zpochybňováním zavinění a poukázáním na to, že výtěžnost kvasu je skutečně obtížné odhadovat. Správní orgány však mohou účinně kontrovat, pokud si zajistí informace o tom, jakou výtěžnost kvasu měl pěstitel v jiném výrobním období či v jiné pěstitelské pálenici, a tím zpochybní jeho námitku o tom, že množství výsledného etanolu nemohl odhadnout.
De lege ferenda se nabízí úvaha o tom, zda uvedenou skutkovou podstatu v zákoně nezrušit, neomezovat pěstitele maximálním množstvím vyrobeného etanolu, zejm. proto, že množství 30 litrů není příliš vysoké a je velmi obtížné toto množství „trefit“ na základě množství vstupního kvasu. Zároveň je překročení tohoto maximálního vypáleného množství poměrně běžné. Dle názoru autorů by zcela postačovalo „sankcionovat“ nadměrné množství vypáleného etanolu vyšším zdaněním, resp. standardní sazbou spotřební daně, avšak jeví se jako zcela neúčelné pěstitele posuzovat jako pachatele přestupku. Případnému prodeji pěstitelského destilátu je třeba bránit jinými prostředky, zejm. postihováním konkrétně zjištěného prodeje či nabídky prodeje (např. internetové inzerce), avšak nikoliv obecným sankcionováním vypálení většího množství etanolu, než je 30 litrů.
Jak lze s destilátem nakládat?
V souladu s ust. § 10 zák. o lihu je výsledný produkt pěstitelského pálení využitelný pouze pro osobní potřebu pěstitele a jeho domácnosti.[21] Je tedy určen především ke konzumaci v domácnosti pěstitele. Problémy zajisté u zdravotně nezávadného destilátu nevzniknou ani např. při společenském darování, směně vzorku s jiným pěstitelem, jeho konzumaci při vesnickém koštu, při rodinné oslavě, svatbě apod. V této souvislosti je nicméně třeba myslet na možnou odpovědnost pěstitele za spáchání trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty dle ust. § 156 tr. zák. či na nedbalostní alternativu tohoto trestného činu dle ust. § 157 tr. zák. Pěstitel by tak měl dbát na zdravotní nezávadnost destilátu, který nabízí či podává jiným osobám, např. z hlediska obsahu metanolu, neboť nese odpovědnost i za nevědomou nedbalost, tedy za situaci, kdy neví, že se může svým jednáním dopustit trestného činu (že je jeho destilát zdravotně závadný), ovšem vzhledem k okolnostem to měl a mohl vědět (mohl si například nechat množství metanolu změřit). Riziko nadměrného obsahu metanolu ve výsledném destilátu je nicméně při zpracování odborným způsobem a dodržení správné technologie výroby v pěstitelské pálenici velmi malé až zanedbatelné. Ke kontaminaci produktu by však mohlo dojít například při jeho protiprávním následném ředění směsí obsahující metanol.
Další úpravy destilátu pěstitelem pro vlastní potřebu (např. jeho staření v sudu, využití k maceraci ovoce či bylin apod.) žádný právní předpis nezakazuje.
Nepřípustný je jakýkoliv prodej či uvádění na trh produktu získaného pěstitelským pálením, a to vč. prodeje na internetových inzertních portálech či prodeje osobám blízkým či známým. Nepřípustné je i samotné nabízení prodeje. Porušení tohoto zákazu může být u fyzické osoby přestupkem ve smyslu ust. § 17 odst. 1 písm. k bod. 1 zák. o lihu, za který lze uložit pokutu v sazbě až 500 000 Kč, ale může jít i o trestný čin neoprávněného podnikání dle ust. § 251 tr. zák. či zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu ust. § 240 tr. zák. V případě právnické osoby či podnikající fyzické osoby je obdobná skutková podstata formulována v ust. § 17a odst. 1 písm. a) bod 1 zák. o lihu a pokuta činí až 100 000 Kč. Produkty získané pěstitelským pálením nelze prodávat spotřebitelům v provozovnách stravovacích služeb. Jelikož by takovýto prodej nebylo snadné pachateli prokázat[22], obsahuje zák. o lihu skutkovou podstatu formulovanou tak, že přestupku se dopustí ten, kdo: „skladuje ovocný destilát vyrobený pěstitelským pálením v prostoru, ve kterém se prodávají lihoviny pro přímou osobní spotřebu nebo pro jiné přímé osobní užití fyzickou osobou“[23]. Za tento přestupek lze uložit pokutu do výše 500 000 Kč. Tedy jednoduše řečeno, produkty vypálené pěstitelským pálením nelze inzerovat k prodeji, prodávat, nabízet do restauračních zařízení, do maloobchodu, tam je i jen skladovat či rozlévat spotřebitelům.
Povinnosti pěstitelské pálenice
Obsáhlým tématem může jistě být i pojednání o povinnostech pěstitelských pálenic. Podat zcela vyčerpávající pojednání o veškerých souvislostech tohoto podnikání a všech možných situacích, které mohou za existence takového závodu nastat, leží zcela mimo rozsah tohoto příspěvku a mohlo by být předmětem samostatné monografie.
Přesto však je nutno o těch nejzákladnějších souvislostech a povinnostech pojednat i v tomto příspěvku. Pro bližší a zajisté i praktičtější pojednání si autoři dovolují odkázat i na aktuální metodiku Celní správy ČR, která by pro provozovatele pěstitelských pálenic měla být povinnou četbou.[24]
Prvotně je třeba říci, že k provozování pěstitelské pálenice se vyžaduje živnostenské oprávnění a konkr. postačuje živnost volná ve smyslu ust. § 19 písm. c) zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona (živ. zák.). Předmětem podnikání je tedy „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Oborem činnosti je „Pěstitelské pálení“. Provozování pěstitelské pálenice je tedy typicky činností podnikatele, tedy činností vykonávanou na vlastní účet a odpovědnost podnikatele, která má výdělečný charakter, je vykonávána živnostenským způsobem a se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.[25] Žádná zvláštní odborná způsobilost se k dané činnosti nevyžaduje. Je třeba splnit obecné podmínky pro zisk živnostenského oprávnění, tedy plnou svéprávnost a bezúhonnost ve smyslu ust. § 6 živ. zák. a zároveň nesmí být přítomna žádná z překážek k provozování živnosti ve smyslu ust. § 8 živ. zák. (např. v souvislosti s insolvenčním řízením podnikatele). V souladu s ust. § 45 živ. zák. je třeba provést ohlášení příslušnému živnostenskému úřadu. Při splnění veškerých podmínek provede živnostenský úřad zápis do živnostenského rejstříku a vydá podnikateli výpis. Na provozování této živnosti existuje ze zákona právní nárok, není prostor pro správní uvážení živnostenského úřadu, zda přivolit či ne.
Kromě tohoto je třeba získat povolení k provozování pěstitelské pálenice od Ministerstva zemědělství. K příslušné žádosti je třeba přiložit popis a nákres uspořádání výrobního zařízení pěstitelské pálenice doložený technickou dokumentací a doklad o vlastnickém, užívacím nebo jiném obdobném právu k výrobnímu zařízení pěstitelské pálenice. Ministerstvo v povolení stanovuje podmínky pro provozování pěstitelského pálení. Ministerstvo může povolení zrušit nebo změnit, dojde-li ke změně podmínek, za kterých bylo vydáno, nebo zrušit povolení, pokud dojde k porušení podmínek jím stanovených.[26] Žádost se podává volnou formou, neexistuje závazný formulář. Žádost musí obsahovat obecné náležitosti podání dle § 37 odst. 2 zákona 500/2004 Sb., správního řádu. Tedy především musí být z žádosti patrno, kdo ji činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba podnikající se v žádosti identifikuje min. jménem, příjmením, adresou sídla a identifikátorem IČO. Právnická osoba uvede firmu, sídlo a IČO. Podání je třeba adresovat Ministerstvu zemědělství ČR. Je vhodné přiložit fotografie výrobního zařízení provozovny popř. poskytnout další relevantní informace.[27] Správní poplatek činí 1000 Kč.[28]
Pěstitelská pálenice musí splňovat poměrně přísné technické požadavky na své zařízení, které blíže specifikuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 141/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobu, skladování a zpracování lihu, zejm. v § 1, jakož i v dalších. Pouze ve stručnosti lze uvést, že jde o přístroje, potrubí a prostory, ve kterých je líh a lihové páry neregistrované kontrolním lihovým měřidlem, jakož i zařízení na jímání lutrových vod a odloučených olejů a vosků, přičemž lutrovými vodami se rozumí vody vznikající při získávání lihu způsobem stanoveným zákonem, a to po destilačním oddělení lihu. Výrobní zařízení musí být vyrobeno z kovu odolného vůči působení lihu, lihových par, provozních teplot a tlaků, vyžaduje se zvláštní způsob pájení, není přípustné používat vyspravované potrubí, nátěr zařízení nesmí zakrývat skladbu materiálu, ze kterého je vyrobeno, a je vyžadováno i mnoho dalších technologických předpokladů. Výrobní zařízení musí být uspořádáno tak, že zaručuje spolehlivé zjištění veškerého vyrobeného lihu, tedy takové, aby lihové páry a kapaliny nemohly být odváděny jinam než do chladiče a kontrolního lihového měřidla nebo měřidel.[29] Z hlediska soukromoprávního je podstatné uvést, že: „Stejně jako je zabudovaný plynový kotel součástí bytu a provozní zařízení součástí vodní elektrárny, jsou i zabudovaná zařízení pěstitelské pálenice součástí pěstitelské pálenice, jakožto věci hlavní. Jejich oddělením by se znemožnilo užívání pěstitelské pálenice k jejímu účelu a došlo by ke znehodnocení stavby, když by významně klesla její užitná hodnota i její cena.“[30]
V souvislosti s pěstitelským pálením jsou na pěstitelskou pálenici kladeny požadavky, co se týče kontroly pěstitele a jím předkládaných údajů, a to zejm. i s ohledem na vlastní odpovědnost pěstitelské pálenice za správné a řádné odvedení spotřební daně.[31]
Jaké jsou daňové povinnosti?
Není překvapením, že i na pěstitelské pálení se vztahují daňové povinnosti a regulace s tím spojené. O jaké povinnosti se jedná? Daňová povinnost je upravována zejm. v rámci zák. o lihu, živ. zák., a hlavně zák. o spotř. daních. Alfou a omegou v rámci tématu daní a pěstitelského pálení je samozřejmě spotřební daň z lihu.
Jak tedy dochází ke zdanění? Jak se daň vypočítává?
Právní předpisy obsahují poměrně obsáhlé definice pojmu „líh“. Pro zjednodušení uvedeme části významné pro téma tohoto článku. Zákon o lihu jej definuje mimo jiné jako etylalkohol (etanol) získaný destilací nebo jiným oddělením ze zkvašených cukerných roztoků pocházejících ze škrobnatých nebo cukerných surovin.[32]
Zákon o daních z příjmů definuje líh jako předmět daně jako etanol včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený v jakýchkoli výrobcích, nejde-li o výrobky jako pivo ze sladu, víno z červených hroznů vinný mošt apod. Musí jít o líh nedenaturovaný. [33]
Základem daně je množství lihu vyjádřené v hektolitrech etanolu při teplotě 20 °C zaokrouhlené na dvě desetinná místa.[34]
V rámci výroby v pěstitelské pálenici probíhají tři jakési „fáze“ destilace (neplést s množstvím opakování destilace, kterou je nutné provést min. 2x). V rámci destilace odlišujeme tzv. úkap, jádro a dokap. Zdaňuje se tzv. jádro.
Úkap je první fází destilace. V této fázi vytéká produkt, který obsahuje množství nežádoucích látek jako je metylalkohol či chuťově nepříjemné silice. Úkap je destilát, který není možno konzumovat a nemá být spotřební daní zatížen. Metodika Celní správy jej definuje jako „odpad z rafinace lihu nebo z výroby surového lihu nebo z ovocného destilátu, čirá nebo mírně opalizující kapalina, bezbarvá případně nažloutlá, pronikavého zápachu s příměsí dalších látek převážně s nižším bodem varu než etanol. “[35]
Druhá fáze, jádro, je naopak žádoucí cíl pěstitelského pálení, tedy samotný požadovaný produkt, který má mít žádoucí chuťové a aromatické vlastnosti a být nezávadný zdraví. Toto je ten žádoucí líh, který pěstitel požaduje.
Poslední jmenovaný dokap, je produkt poslední fáze procesu destilace, v rámci, které mimo jiné vzniká kyselina octová, tedy opět nežádoucí látka ve výsledném produktu pěstitelského pálení. Metodika Celní správy jej definuje jako „odpad z rafinace lihu nebo z výroby surového lihu nebo z ovocného destilátu, čirá nebo mírně opalizující kapalina, bezbarvá případně nažloutlá, pronikavého zápachu s příměsí dalších látek převážně s vyšším bodem varu než etanol“.[36]
Oddělení úkapu, jádra a dokapu je důležité pro vlastnosti konečného produktu, kdy přítomnost nadměrného množství nežádoucích látek, které nebyly dobře odděleny od jádra, negativně ovlivní chuť a vůni produktu a teoreticky může mít i zdravotní následky. Odlišit od sebe úkap, jádro a dokap je možné na základě vůně, chuti a praxe destiléra a samozřejmě podle teploty v zařízení, množství již vytečeného destilátu a měření stupňovitosti.[37]
Úkap a dokap neprotéká lihovým měřidlem, je jímán a likvidován. Tedy úkap se jímá do plombované odpadní nádrže, následně přes lihové měřidlo protéká žádoucí jádro a dokap je opět jímán do odpadní nádrže. Pro pěstitele jde v případě úkapu a dokapu o nežádoucí produkt a není zdaňován spotřební daní. Znehodnocuje se způsobem nezávadným pro životní prostředí.[38]
Co se týče splatnosti daně, tak platí, že daň je splatná jednou částkou za měsíc, a to ve lhůtě 55 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit. Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit provozovateli pěstitelské pálenice, daňové přiznání se podává do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.
Jaké jsou sazby daně? Úvodem je vhodné říci, že díky trvalé výjimce dojednané v rámci Evropské unie se na pěstitelské pálenice vztahuje poloviční sazba. To výhradně v případech, kdy jsou splněny veškeré podmínky pro pěstitelské pálení, to vše v souladu s ustanovením čl. 22 Směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů. Konkrétní sazbu daně stanovuje ustanovení § 70 zák. o spotř. daních, kdy platí, že na líh obsažený v ovocných destilátech z pěstitelského pálení v množství do 30 litrů etanolu pro jednoho pěstitele za jedno výrobní období dle zákona o lihu je uvalena sazba ve výši 19 600 Kč/hl etanolu, resp. 196 Kč za 1 l etanolu, resp. u výsledného destilátu zředěného na „lidových“ 52 % se za 1 l produktu odvádí státu na spotřební dani 101,92 Kč. Líh mimo režim pěstitelského pálení je zatížen spotřební daní v sazbě 39 100 Kč/hl etanolu, tedy 391 Kč za 1 l etanolu, resp. 203,32 Kč za 1 l výsledného produktu naředěného na 52 %.
Pokud je potřeba např. stanovit škodu vzniklou zkrácením daně, tak se ke zvýhodnění pro pěstitele nepřihlíží a vychází se ze standardní sazby daně.
Správcem daně je Celní správa České republiky.[39]
Závěrem zbývá v rámci daňové povinnosti odpovědět na poslední otázku, a to, kdo odvádí daň? Pro ulehčení odvodů daní daň z lihu odvádí provozovatel pěstitelské pálenice. Z tohoto důvodu je provozovatel pěstitelské pálenice povinen vést o každém případu pěstitelského pálení evidenci, která musí obsahovat jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo pěstitele, písemné prohlášení pěstitele, množství a druh převzaté suroviny, množství vydaného destilátu v měřicích jednotkách, datum výroby destilátu; v případě výroby destilátu ze surovin smíchaných od více pěstitelů je datem výroby destilátu datum ukončení výroby destilátu ze surovin všech pěstitelů, jejichž suroviny byly vzájemně smíchány. Tyto záznamy je pěstitel povinen uchovávat po dobu deseti let.[40]
Daň je obsažena v ceně služby poskytnuté pěstiteli. Z toho mohou vznikat zajímavé konsekvence, metodika Celní správy např. uvádí toto ve vztahu k právům z vad: „Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká u pěstitelské pálenice výrobou, proto nelze v případě reklamace přistoupit k neuhrazení, resp. vrácení spotřební daně. Provozovatel pěstitelské pálenice má s pěstitelem dodavatelsko-odběratelský vztah, a pokud jednou stranou tento vztah nebyl dodržen, musí pěstitel vstoupit do občanskoprávního sporu s provozovatelem pěstitelské pálenice. Řešení dodavatelsko-odběratelských vztahů není předmětem činnosti orgánů celní správy.“[41]
Z hlediska pěstitelské pálenice je třeba dbát na to, aby řádně ověřovala pěstitele a jimi tvrzené skutečnosti (např. o vlastnictví pozemku, odkud ovoce pochází), jež zakládají nárok na úlevy spojené s pěstitelským pálením, zejm. na sníženou sazbu spotřební daně. Výroba lihu v rámci pěstitelského pálení je spojena s řadou úlev, které tuto výrobu lihu činí snazší a levnější. To však pouze za podmínky, že je rámec pěstitelského pálení zcela dodržen. V případě chybného zdanění může být spotřební daň doměřena, a to právě pěstitelské pálenici, která si svůj nárok na náhradu škody musí následně řešit s pěstitelem sama. Je tedy v zájmu samotné pálenice, aby dbala na řádně ověření údajů zejm. ve vztahu k daňové povinnosti.[42]
Jako úplnou tečku by autoři rádi uvedli a odpověděli na otázku, kterou jste si kladli v průběhu čtení této sekce, a to, jak je to s daňovým skladem v případech pěstitelských pálenic? Odpověď na tuto otázku je prostá. Pěstitelské pálenice mají v tomto směru svou výjimku, kdy se na ně nevztahuje ve smyslu zákona o spotřebních daních povinnost mít daňový sklad, ba co víc, je to přímo zákonem zakázáno.[43]
Závěr
Tento příspěvek zpracovává základní právní otázky spojené s pěstitelským pálením ovocných destilátů. Zodpovídá nejen na otázky, co lze vlastně pálit, z čeho a jakým legálním způsobem, ale pojednává i o následcích porušení příslušných norem týkajících se pěstitelského pálení, a to jak z hlediska daňového, tak z hlediska odpovědnosti za přestupek a odpovědnosti trestní. Vnáší i vhled do právního rámce fungování pěstitelských pálenic a do daňových konsekvencí pěstitelského pálení. Zapracovává zajímavou judikaturu týkající se dané oblasti. Článek by měl být zajímavým příspěvkem do dosud málo dotčené oblasti české právní vědy, ale zároveň i potenciálně lákavým čtením pro laiky, zejm. pro pěstitele.[44]
Autoři: Mgr. Vojtěch Bill, advokát, a Mgr. Pavlína Minaříková, advokátka
Ilustrační foto: PIXABAY.com
[1] srov. Nejvyšší správní soud: Rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2009, č. j. 7 Afs 95/2008 – 43
[2] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 19.
[3] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 20.
[4] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 21
[5] Srov. Nejvyšší správní soud: Rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č.j. 7 Afs 139/2016-24 či Ústavní soud: Usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2018, sp. zn. I.ÚS 2787/17
[6] Podrobněji k označování lihovin vč. praktických příkladů lze odkázat na metodiku SZPI
SZPI. Používání názvů kategorií lihovin a zeměpisných označení lihovin na lihovinách, alkoholických nápojích a potravinách jiných než alkoholické nápoje, včetně používání narážek, složených výrazů. Vysvětlení aplikace článku 3, 9, 10, 11, 12 a 13 nařízení 2019/787 [online]. Červen 2022. Dostupné na: https://www.google.com/url?sa=t&source=web&rct=j&opi=89978449&url=https://www.szpi.gov.cz/soubor/oznacovani-lihovin.aspx&ved=2ahUKEwjl45K1h7GIAxVdgP0HHQ69JxcQFnoECCAQAw&usg=AOvVaw0pFA62zBSTNBu4UH0CmQGR.
[7] srov. ust. § 13 odst. 2 písm. a) zák. o lihu
[8] srov. ust. § 5 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
[9] ust. § 2976 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku
[10] kategorie 33 přílohy I k Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/787 ze dne 17.4. 2019, o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008.
[11] např. kategorie 3, 6, 8 či 11 přílohy I k Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/787 ze dne 17.4. 2019, o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008.
[12] SZPI. Používání názvů kategorií lihovin a zeměpisných označení lihovin na lihovinách, alkoholických nápojích a potravinách jiných než alkoholické nápoje, včetně používání narážek, složených výrazů Vysvětlení aplikace článku 3, 9, 10, 11, 12 a 13 nařízení 2019/787 [online]. Červen 2022. Dostupné na: https://www.google.com/url?sa=t&source=web&rct=j&opi=89978449&url=https://www.szpi.gov.cz/soubor/oznacovani-lihovin.aspx&ved=2ahUKEwjl45K1h7GIAxVdgP0HHQ69JxcQFnoECCAQAw&usg=AOvVaw0pFA62zBSTNBu4UH0CmQGR.
[13] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 19 a 20
[14] ust. § 11 písm. d) zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu
[15] k tomuto, jakož i podrobněji k procesu výroby destilátu např. CENTEP, spol. s r.o.. Pěstitelská pálenice [online]. Dostupné na: https://www.centep.cz/index.php?id=10005&lang=cze
[16] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 19.
[17] § 8 odst. 5 zák. o lihu
[18] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 20.
[19] srov. Krajský soud v Brně: Rozsudek KS v Brně ze dne 28.5.2014, č. j. 31 Af 166/2012 – 76
[20] § 70 odst. 2 zák. o spotř. daních
[21] srov. Nejvyšší správní soud: Rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2009, č. j. 7 Afs 95/2008 – 43
[22] srov. důvodová zpráva k Návrh zákona o povinném značení lihu [online]. Dostupné na: https://vlada.gov.cz/assets/ppov/lrv/ria/databaze/Revize-Zaverecne-zpravy-RIA-k-navrhu-zakona-o-povinnem-znaceni-lihu.pdf, str. 37, 38 a 49
[23] ust. § 17 odst. 1 písm. k bod. 1 a § 17a odst. 1 písm. a) bod 2 zák. o lihu
[24] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 83
[25] srov. ust. § 420 odst. 1 o. z.
[26] ust. § 4 odst. 1, 2 a 3 zák. o lihu
[27] Ministerstvo zemědělství ČR. Provozování pěstitelských pálenic [online]. dostupné na: https://mze.gov.cz/public/portal/mze/potraviny/zivotni-situace/vydani-povoleni-pestitelskeho-paleni.
[28] Položka 92 písm. a) Sazebníku k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích
[29] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 21.
[30] Nejvyšší soud: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.9.2016, sp. zn. 20 Cdo 2736/2016
[31] Nejvyšší správní soud: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2012, č.j. 2 Afs 11/2012 – 50
[32] ust. § 2 odst. 1 písm. a) bod. 1 zák. o lihu
[33] ust. § 67 zák. o spotř. daních
[34] ust. § 69 zák. o spotř. daních
[35] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 3
[36] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 3
[37] k tomuto, jakož i podrobněji k procesu výroby destilátu např. CENTEP, spol. s r.o. Pěstitelská pálenice [online]. Dostupné na: https://www.centep.cz/index.php?id=10005&lang=cze
[38] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 26
ust. § 6 odst. 6 zák. o lihu
[39] ust. § 1 odst. 4 písm. a) zák. o lihu
[40] § 4 odst. 10 a 11 zák. o lihu
[41] Celní správa ČR. Metodická informace č.: 6 / 2024. Věc: Sjednocení činnosti orgánů Celní správy České republiky v oblasti lihu. Vyhlášeno ve Věstníku CS č. 20/2024. Č. j.: 502-4/2024-900000-231. Účinnost ode dne 17. 5. 2024. str. 26
[42] srov. Nejvyšší správní soud: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.6.2012, č.j. 2 Afs 11/2012 – 50
[43] ust. § 78 odst. 3 zák. o spotř. daních
[44] Článek vyjadřuje osobní názory autorů, a nikoliv právní názory institucí, ve kterých autoři působí.
