Na konci dubna to pod návalem ochotníků v Zubří místní divadelní prkna
vůbec neměla jednoduché „ustát“, respektive „uležet“. Zatímco pátek
(25. 4.) patřil divadelníkům z Rožnova pod Radhoštěm, sobotní večer se
nesl v duchu Lásky na horách v podání zuberské SPONY, a to už popáté.
Za takových okolností se srovnání obou představení přímo nabízí.
Srovnání první – návštěvnost. Na ochotníky se chodí všude, hlavně ale tam, kde
jsou doma, kde mají své blízké a známé. Na to trochu doplatili Rožnováci, na
které se v Zubří vypravilo podívat jen pár desítek nejvěrnějších. Spona letos řešila
jiné problémy, především ten, jak uspokojit všechny zájemce a současně se
termínově potkat s potřebami všech členů souboru. Ve finále jejich představení
vidělo asi 1500 lidí, což je dobrá čtvrtina všech obyvatel Zubří. Gratulujeme!
Srovnání druhé – předvedená hra. Zkušenější Rožnováci přivezli do Zubří autorskou hru „Haló, Marie! aneb Karlovy peripetie“. Zde se jednalo o autorský počin, v němž se herecky předvedli Libor Huluša, Dája a Kája Guryčovy, Miluška Kohoutová a Honza Kučera. Troufám si říci, že herecké výkony byly na vrcholu možností, které jim dával ne zrovna propracovaný scénář. V každém případě, jeden vedle druhého nezapřou velký herecký potenciál a talent. Naproti tomu Zubřané herecké zkušenosti teprve sbírají, ale nebojí se experimentovat a hrají, tančí a zpívají s plnou vervou, vědomi si toho, že to není vždy úplně perfektní.
Srovnání třetí – celkový dojem. Ačkoliv rožnovští herci dělali, co mohli, celkově
hra nepůsobila jako celek. Ač jsem se tomu bránila, celé mi to trochu připomínalo
Troškovy filmy. Lepší i horší vtipy se propojily v jednoduchou dějovou
linku. A celkovému dojmu příliš nepomohly ani kulisy a reprodukovaná hudba.
Naproti tomu Láska na horách, to byl podle mého názoru malý zázrak. Při
přípravě se investovalo spoustu času do každé maličkosti – kostýmy, kulisy,
muzika, scénář, ale třeba i mediální podpora a reklama, to vše sehrálo obrovskou
roli. A vyplatilo se to! Vše dohromady zafungovalo a sklízelo zasloužené
ovace. Kéž by se to tak podařilo i příští rok.
Autor: Lenka Přečková
